„KDYŽ TĚ NĚKDO PŘESVĚDČUJE, ŽE TO NEJDE, ZKUS TO …“
(krédo Nicolase Wintona)
Z pražského Wilsonova nádraží odjelo v roce 1939 směrem na Londýn v šesti vlacích bezmála sedm set dětí, převážně z židovských rodin. Jejich rodiče tušili, že po očekávané nacistické okupaci Československa, jim všem půjde o život. Osud svých dětí svěřili mladému, třicetiletému Angličanovi jménem Nicolas Winton. Všechny tyto děti válku přežily. Většina dětí se však domů nevrátila ani po válce. Neměly již ke komu.
Tím co Nicolas udělal, se nikomu nepochlubil padesát let. Nenápadného, drobného muže proslavila až v roce 1988 britská televize BBC, která zorganizovala setkání s „jeho dětmi“ na základě dokumentů, které našla jeho manželka na půdě a předala je novinářům.
Wintonův příběh začal v prosinci 1938. Po dramatickém telefonátu přítele Martina Blaka vyrazil místo na vánoční dovolenou do Prahy, kde začal bojovat o životy dětí z rodin, kterým hrozila od nacistů smrt. Od jara do podzimu 1939 vyvezl do Británie nejméně 669 dětí. Nejdůležitější bylo najít pro ně Anglické pěstouny. Transporty Praha – Londýn ukončilo až zahájení druhé světové války. Poslední konvoj s dětmi už nevyjel. Většina dětí z tohoto vlaku zahynula při holocaustu.
Příběh pana Wintona stále lidi oslovuje a inspiruje. V letech 1938 – 1939 udělal něco o čem ostatní říkali, že je to nemožné. Jeho krédo „KDYŽ TĚ NĚKDO PŘESVĚDČUJE O NĚČEM, ŽE TO NENÍ MOŽNÉ, TAK TAM MUSÍ BÝT NĚJAKÁ CESTA, JAK TO USKUTEČNIT.“ A ono to šlo. ! ! !
Když moje dcera Lucie dostala osobní pozvánku do Anglie na setkání s tímto výjimečným mužem na 29.11.2013, udělala jsem s dětmi pátého ročníku projektové vyučování. Povídali jsme si o válce, o hrdinství, pustili jsme si dokument „NICKYHO RODINA“ a „SÍLA LIDSKOSTI.“ Děti namalovaly obrázky a napsaly panu Wintonovi vzkazy. A tak vznikla srdečná přání se slovy: „Andělé jsou mezi námi, Vy jste jeden z nich,“ „Přejeme si, abychom mohli žít v míru,“ „Vážíme si Vás pane Wintone a děkujeme,“ „Přejeme hodně zdraví a vše nejlepší.“
Z textů, obrázků a fotografií jsme vytvořili knihu, kterou moje dcera Lucie předala na konci měsíce listopadu panu Witonovi osobně, při setkání na českém velvyslanectví v Londýně. Děti z naší základní školy v Kloboukách u Brna, tak mohly tímto způsobem pozdravit a poděkovat jednomu skromnému hrdinovi.
V Kloboukách dne: 1.12.2013
Bronislava Černá, třídní učitelka
