Letos stejně jako v předešlých letech pořádala naše Základní škola Klobouky u Brna dětský letní tábor pro žáky od třetí do deváté třídy. Tentokrát jsme vyrazily na konci července a počasí nám náramně přálo. Jeli jsme do pro nás úplně nového, neznámého prostředí – do táborové základny Kladky – Bělá. Tábořiště bylo ukryté v lesích, nejbližší civilizace v podobě vesnice, byla od nás vzdálena cca 4. kilometry. Děti do příjezdu do tábora netušily, na co budou po celou dobu pobytu hrát. Po ubytování je svolal zvuk gongu a před nimi stál Albert Einstein se svými věrnými kolegy – vědeckými badateli.
A sdělil jim, že:“ při archeologických nalezištích v Údolí králů v Egyptě byl nalezen neznámý a do té doby neprozkoumaný přístroj – STROJ ČASU – Vědci z Chicagské univerzity se snažili přijít stroji na kloub, ale při těchto pokusem došlo k jeho poškození a otevření hned několika červích děr. Tak mohou věci, lidé, zvířata mizet, jak v čase, tak i prostoru a naopak se mohou objevovat ti, kteří již dávno nežijí. Tak jsem se zde objevil i já a povolal jsem další vědce, aby mi v naší vědecké laboratoři – tábořiště, pomohli se svými týmy a získali potřebné kódy k opravě stroje času. Jinak nastane chaos a Země jako taková zanikne.“
Od tohoto okamžiku musely děti – jako členové vědeckých týmů sledovat časové pole, aby věděly, v jakém místě a čase se nachází. K posunu času docházelo nejčastěji v noci, ale mohlo k tomu dojít i v průběhu dne. Proto byl každý den v režii jednoho z vedoucích, který nás budil již budíčkem dané doby (samozřejmostí byl i dobový kostým) a veškeré hry a činnosti se vztahovaly k té dané době. Děti během těch pár dní na táboře prošli druhohorami a staly se na chvíli lidmi z doby ledové, zahrály si na Krakena ze starověkého Řecka, v Africe hledaly kondoří vejce, aby pomohly přežít kmenu Tuaregů, v budoucnosti navazovaly signál s mateřskou lodí, ve středověku bojovaly s draky, kterých byl plný les. Za všechny hry a úkoly byly večer vyhodnoceni a nejlepší tým dne získal kód potřebný k opravě stroje. Stroj se předposlední den podařilo opravit a my se mohli další ráno vrátit domů s pocitem dobře odvedené práce.
Myslím si, že děti zažily spousty zajímavých chvilek a užily si i dost legrace např. při mydlinkové skluzavce. Věřím, že budou rádi vzpomínat na kamarády, se kterými tam jeli nebo na ty, které na táboře teprve poznaly. Odměnou pro nás dospělé, kteří jsme na táboře byli, jako vedoucí je úsměv na tvářích dětí, když se potkáme a jejich otázky, kdy budou přihlášky na další tábor.
Na tomto místě musím poděkovat všem, kteří se na přípravě tábora spolupracovali a pomáhali při jeho samotné realizaci a také velký dík patří našim novým kuchařkám (výrobkyním experimentální krmě) paní Markétě a paní Věře. Děkujeme.
Bc. Gabriela Prchalová
