Začátek školního roku je obdobím, které by se dalo nazvat slovy Jaroslava Seiferta, že „každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná“. Jenže každému novému začátku musí předcházet konec. Tím koncem bylo ukončení docházky na první stupeň ZŠ a přechod na stupeň druhý. Pro mnohé děti to znamená mnoho změn, jako noví spolužáci, noví učitelé, nová škola, zkrátka, spousta nového. Děti se pokusily zamyslet se nad tím, jaké byly první dny, měsíce, vlastně celé pololetí, jako žáků třídy 6.C.
V 5. třídě jsme měli mnoho kamarádů, ale tito odešli na gymnázium. Pak přišli žáci z Krumvíře, rychle jsme se skamarádili. Myslím si, že na tom má velkou zásluhu adaptační pobyt v Němčičkách. I když tam bylo pár nedorozumění, tak jsme je vyřešili. (…) Rádi bychom jezdili na vícedenní výlety, třebas jet stanovat. Ale i jednodenní stojí za to. Kupříkladu jsme byli v Pavilonu Anthroposu v Brně nebo v Divadle Bolka Polívky. (…) Naše třída není dokonalá, ale je naše.
Eliana Kučerová, 6.C
A je to tady! Poslední den prázdnin. Bude druhý stupeň školy něco jiného? Nebo to bude podobné stupni prvnímu? Minulá třída byla úžasná, měla jsem ji moc ráda. Teď jsem se obávala nového školního kolektivu. (…) První dojem z něho byl tak padesát na padesát. (…) Uběhl zhruba týden a jeli jsme na adaptační pobyt. (…) Na něm byla velká sranda. Byli jsme na výletě a jeden den za námi dorazila paní Eliška a měli jsme s ní přednášku o tom, jak se stát dobrými kamarády.(…) Nemohu zapomenout ani na školní výlety. Je na nich zábava.
Co se týče školního kolektivu, tak jsem moc spokojena. Školní přestávky jsou fajn, i když někdy jsme „rozjetí“ a křičíme po celé třídě. (…) Každý z nás tu má, jak se říká, svoji partu, se kterou je a baví se nejvíc. Ale pak se bavíme i všichni dohromady.
Kristýna Petříčková, 6.C
Nastoupili jsme do šesté třídy, přišli noví spolužáci. Pocity z nich byly smíšené. U někoho jsem si myslela, že se budeme kamarádit. A někdo mi moc nepadl do oka. (…) Nelíbí se mi, jak se jeden žák chová o přestávce. Předvádí se, dělá „kraviny“. Když chce, tak je šikovný. Ale většinou to tak není. I tak si myslím, že se respektujeme. A jsme kamarádi. Líbí se mi, že se dokážeme někoho i zastat. (…) Se Samem jsme v lednu navštívili školní parlament. Řešilo se tam všechno, co se týká školy.
Natálie Mikulicová, 6.C
texty připravil: Mgr: Miroslav Tiefenbach
zpracování, fotografie: Mgr. Zuzana Charvátová
