Podle dávného zvyku, kdo se na svátek Barbory, 4. prosince, vypraví hned brzy ráno, kdy je slunce ještě na obzoru, uříznout si malou větvičku třešně (větvičce se říká „barborka“) a ta mu ve vodě do Štědrého dne rozkvete, splní se mu další rok všechna přání.
A tak jsme se v pátek 4. prosince za „barborkou“ vypravili a „barborek“ přinesli hned osm. A to větvičku nejen z třešně, ale i z černého bezu, ze zlatice, z lípy, javoru, jabloně, švestky a meruňky. Proč nevyužít tradice k malému třídnímu pokusu. Větvičky jsme šupli do vody, skleničky jsme poctivě označili a umístili na okno ve třídě. Následovala pozorovací fáze. Sledovali jsme, kdy se pupeny větviček zazelenají.
Jako první nám za šest dní vyrašila větvička černého bezu. Jako druhá vyrašila větvička zlatice, ale až za 14 dní. Obě větvičky byly z keřů. Rozkvětu třešňové „barborky“ jsme se nedočkali. Zato jsme zjistili, že třešňové dřevo na vzduchu časem zčervená, ztmavne. A proto nám krásně zbarvilo vodu skleničky.
Takže, k tomu, aby se nám v roce 2021 splnila všechna přání, se budeme muset, my čtvrťáci, pěkně sami přičinit :).
Foto a text: Dagmar Urbanová
